V šest ráno místního času, tedy v sedm středoevropského se kemp probouzí a společně vyrážíme na východ slunce do pouště. Počasí se již umoudřilo a tak nám na cestu svítí hvězdy. Společně myšleno tak, že je Saíd vpředu a asi o půl kilometru za ním zbytek karavany. Aspoň si mohu v klidu vychutnat ticho pouště a udělat první stopy do žlutého písku, který je po včerejším počasí uhlazený, jak čerstvě napadlý sníh. Když šplhám na dunu najít nejlepší místo pro pozorování východu slunce, připadám si trochu jak Armstrong na měsíci. Usedám na vrcholu a čekám na ten úžasný okamžik, kdy se slunce vyhoupne nad obzor a pomalu zalijte svými paprsky nekonečné písečné pláně pod sebou. Zbytek skupiny je kdesi ještě pod dunou a tak je tento okamžik skutečně výjimečný. Pak to přichází, paprsky nejdříve olíznou špičky dun a pak se rozzáří naplno a Sahara se ukáže v celé své kráse. Chvilku celá skupina mlčky vychutnává společně tento okamžik, ze kterého nás vytrhne až volání průvodců, že musíme pokračovat v cestě. Neochotně tak slezeme dolů a nasedáme na velbloudy, kteří nás vezmou na snídani. Saíd lehce zaspal na startu, ale mohutným finišem v závěru si získal respekt ostatních a naše společné putování uzavřel opět prvním místem. Když jsem na jeho hřbetu míjel ostatní členy karavany, připadal mi proti všem dalším velbloudům vyšší i mohutnější. Holt rodilý vůdce. Naposledy se s ním pozdravím, pohladím raději Afriku a odcházím na snídani. Připravená jsou vajíčka, pšeničné placky, marmeláda, velbloudí máslo, čaj a čerstvá pomerančová šťáva. Ano čtěte správně, máslo je vyrobeno z velbloudiho mléka. Samci velbloudů jsou totiž určeni k práci, tedy vozí turisty a náklad a samice zde chovají na mléko, ze kterého vyrábí další produkty. Osobně mně to máslo moc chutnalo, ale podle výrazů většiny ostatních účastníků, jsem asi jediný.
Po snídani nasedáme zpátky do našeho mikrobusu čeká nás nekonečná cesta dlouhá 550 km zpět do Marakéše.
Cesta byla skutečně hodně dlouhá. Přečetl jsem během ní téměř celou knížku. Že existuje 5D kino, kde vám při jízdě na horské dráze fouká vítr do obličeje a sedačky s vámi hází do stran, jak když jedete na opravdové, to už zná asi každý. Ale vzít si na cestu po arabské zemi špionážní thriller, který se celý odehrává na blízkém východě a pojednává o ISIS a popis vesnic i krajiny kolem odpovídá přesně popisu v knížce, je hodně zajímavá varianta vizualizace četby. Autor sice popisuje v knize vesnice a městečka někde v horách v Íránu, ale přesně to sedělo na to, co vidím za oknem a kolem čeho projíždíme. Hliněné domy stejné barvy, téměř prázdné ulice a všude hromady plastových odpadků. Do toho po ulicích běhají toulaví psi. Dokonalá vizualizace mé fantazie. Po téměř 12ti hodinách, čtyřech krátkých přestávkách a jedné delší na oběd už za tmy zastavujeme v Marakéši. Jelikož mám hlad, tak se jdu projít do Mediny, kde si dávám brochettes, což jsou vlastně obyčejné špízy a pak se jdu připravit na zítřejší výlet do hor na vodopády Ouzoud.
Komentáře
Okomentovat