Den 9. - Agádír křížem krážem

Plán na dnešní den je jednoduchý. Vyběhnu na Kasbah, pak zajdu na trhy, někde se cestou najím a ukončím toulky v Medině. Po snídani tedy vyrážím směrem na Kasbah. To je zdejší pevnost na kopci, na kterém je i v noci viditelný napiš v arabštině, který znamená Alláh - národ - král. Proč to tam je netuším. Nahoru se dá dostat buď pěšky, nebo lanovkou, případně taxíkem. Já volím první možnost. Cesta nahoru ještě není úplně dokončená, tak jdu raději kousek po silnici. Cestou jsou krásné výhledy jak na Agádír, tak i na přilehlý přístav a okolí. Okolní stráně jsou komplet porostlé kaktusy, takže vzít to zkratkou není moc dobrý nápad. Škoda, že výhled lehce kazí opar, ale s tím toho moc nenadělám. Každopádně současný stav pevnosti je po celkové rekonstrukci, jelikož v roce 1960 zasáhlo Agadir ničivé zemětřesení a celá pevnost a město  bylo téměř zničeno. Od místních se dozvídám, že jen tady nahoře zahyhulo pod troskami asi 2 tisíce lidí. Tím se vysvětlují ty široké bulváry a úplně odlišný styl města, než kdekoliv jinde tady v Maroku. Museli tu totiž začít úplně znovu. Dozvídám se také, že zdejší Medina je vlastně novodobý projekt italské architektky a místní ji úplně neuznávají. V okolí Kasbahu toho moc k videni není. Tedy kromě možnosti projet se na velbloudu, nebo koupit obarvené krystaly. Dokonce i stánek s nápoji je zavřený a představa, že se peču bez vody cestou dolů mne nějak neláká. Usedám tedy na lanovku a vracím se zpět do Agádíru. Okolí spodní stanice lanovky se mi zdá také ještě nedokončené. Vlastně není moc kam jít a tak zamířím směrem ke královskému paláci.

Pravda je, že krále tu mají zřejmě ve velké oblibě, protože jeho obraz visí skoro v každém obchodě co kavárně, o oficiálních místech nemluvě. Když konečně přijdu k zahradám paláce tak zjistím, že se nedá dovnitř dostat a každých cca 100 metrů stojí policajt na hlídce. K paláci se také nedá dostat a přes plot mne nepustí, takže dělám rychlé rozhodnutí a zamířím do zdejší vyhlášené tržnice Souk El Had. Jedná se o klasický marocký trh plný malých krámků, kde nabízejí prodejci ovoce a zeleninu, koření, zkameněliny i výrobky berberů. Vše originál Sahara. Cestou kolem zahrad jsem potkal staršího pána, který mne řekl, že v tržnici má také svůj krámek a ať jdu s ním. Cestou si povídáme o berberské kultuře, o tom, že Berbeři nejsou Arabové, že má pět dětí a i v současné době stále kočuje mezi marockými městy, přestože jeho pravým domovem je Sahara. Zároveň se dozvídám jednu věc která mne hodně zaujala. Prý se tu jako turista cítím bezpečně z toho důvodu, že pokud by mne místní nějak hodně obtěžoval, tak mu hrozí pokuta, nebo až tři roky vězení. To lecos vysvětluje. V jaho krámku pak pokračuji v rozhovoru s jeho bratrem, tentokrát už se sklenkou čaje v ruce. Ukazuje mi své koření i výrobky z arganového oleje. Stánků jeko je tento je v celém Maroku spousty. Udělám mu radost, koupím si na cestu balení jejich čaje a odcházím prozkoumat další části. Když odmítám padesátý koberec, lampu nebo kožený výrobek, tak si říkám, že je čas opustit tržnici. Na Medinu navíc bez historie nemám už náladu. Vracím se tedy zpátky na hotel a dávám si jedno pivo od cesty. Ono se jich ani moc vypít nedá, protože jim recepturu nejspíš poradili v Heinekenu a ještě jim řekli, ať to podávají v plastu a teplé. 

Tím končí mé putování po Maroku. Tak co říct závěrem? Maroko na mne udělalo dojem v několika věcech. Místní lidé jsou většinou velmi přátelští a neotravují podobně, jako například prodejci v Egyptě. Ve velkých městech mají své čtvrti pro bohaté. Také ale zejména na okrajích měst jsou slamy pro ty nejchudší. Země je to celkem bezpečná i když jako všude je potřeba dávat pozor na to, kdo se kolem vás motá. Pak je všude hodně velký nepořádek. Jak kdyby tam úklid nikdy nikdo neřešil.

V horách a v okolí Sahary jsou lidé podstatně chudší a bydlí v domech z hlíny a slámy.

A jestli bych se sem znovu vrátil? Na noc na Sahaře se nedá zapomenout a nádherné hory mají také co nabídnout, takže určitě kvůli tomu ano. Teď už mne ale čeká odjezd na letiště.

Tak zase někdy příště při nějakém dalším dobrodružství.

Tom


Komentáře