Po snídani mne na recepci vyzvedá auto s řidičem a jedeme do přístavu. Youssef měl evidentně včera dobrý den, protože zájezd prodal i dvěma Francouzům. Jak nastoupí spíše odtusším, než že bych jim rozuměl jejich otázku, zda jedu také na ryby. Odpovídám plynulou větou: Ouí. Tak a jsme domluveni a můžeme vyrazit. Auto nás odvezlo do nedalekého přístavu, kde na nás čeká kapitán na své bárce. No kocábku má věru náramnou. Myslím, že se prostě spletli a místo vrakoviště ji odvezli sem do přístavu a někdo z místních dostal nápad, že na tom ještě něco vydělají. Nikde nevidím žádné pruty, za to je na lodi hromada turistů. Ve tvářích Francouzů je podobně zděšený výraz, jako v mojí. Tohle asi nebude to, co jsme čekali. Holt jak jsme starej, tak jsem blbej a sežral jsem to Youssefovi i s navijákem. No co, tak třeba bude aspoň výlet podél pobřeží stát za to.
Nastoupíme tedy na loď a ta odráží ze svého kotviště. Už není cesty zpět. Jak se vzdaluje přístav, narůstá mé podezření, že to bude ještě horší, než bych čekal a taky že jo. Kouknu pod sedačku a tam zahlédnu něco, co jsem vážně nečekal. Už totiž vím, na co budeme chytat. Pod sedačkou je hromada pytlaček. Na dřevěných destičkách mají navinutý vlasec s olovem a háčkem. Tohle že má být do háje ten mořský rybolov? No nic, kochám se tedy pohledem na moře. Vlny dosahují cca 3 metry a tak to docela slušně houpe. Loď propluje kolem nákladního přístavu, pak urazí asi míli podél pobřeží a nakonec se vrací zpět za vlnolam nákladního přístavu kde kotvíme. Obsluha rozdá pasažérům pytlačky a jde se na to. Nebýt tu ti Francouzi, asi mám nejotrávenější výraz já, ale jejich se vážně nedá překonat. Po 5ti minutách jeden z nich naštvaně zahodí pytlačku a jde si sednou do lodi. Podobně to vidí i dvě starší Irky, které pravděpodobně Youssef dostal na jinou pohádku o výletě lodí a prostředí za vlnolamem nákladního přístavu to určitě nebylo. První rybu tahám já. Je to malinká pražma červená, tak jde zpátky do vody. Ještě než však dopadne, tak ji čapne racek a rybka to má za sebou. To byla poslední moje ryba. Chytneme v součtu během asi hodinové přestávky pár podobných čudel a když to už evidentně nikoho nebaví, tak zvedneme kotvy a odplouváme. Marně doufám, že už míříme zpátky do přístavu. Bohužel je ještě před námi zastávka na jídlo a na koupání. Nejdřív tedy koupání. Uprostřed zálivu loď zastavila, posádka vyhodila záchranný kruh a ukázala do vody. To je jako všechno? Ale někomu asi vážně stačí málo. Společnost nám dělá poblíž loď s názvem Jack Sparrow a podle recenzí, je to ještě větší průšvih, než to na čem se plavim já. Když jsem pak viděl, jak připravují a podávají jídlo, lehce jsem začal doufat, že se na mne nedostane. Bohužel jsem nebyl ušetřen a musel se pustit do hodně vysušené ryby s majonézovou rýží a rajčaty v koriandru. Naštěstí tím tento nepovedený výlet končí a vracíme se do přístavu. Odmítám nasednout do auta a raději jdu zpátky pěšky. Stejně se chci podívat ještě po okolí. Jestli potkám Youssefa, tak mu dám pěknou recenzi. Naštěstí však zdejší marinu evidentně navštěvuje horních deset tisíc, takže tu mají příjemné kavárny. Do jedné z nich usedám. Jmenuje se Espresso Lab a dokonce si zde i praží vlastní kávu. S kávou a zákuskem se lépe přemýšlí a vstřebává předchozí otřesný zazitek.
Promenáda je zde o něco lepší, protože jsou zde hospůdky a krámky se suvenýry. Dokonce jsem narazil i na hospodu s točeným pivem. Jinak ale nic zásadního mne zde nezaujalo a tak odbočím směrem do starého města. Čím jsem dál od pobřeží, tím méně je vidět turistů, až se dostanu do míst, kde jsem asi jediný. Místní znuděně posedávají u čaje ve zdejších hospůdkách, nebo jak se tomu tady říká a téměř ani nezvednou hlavu, když je míjím. Je to prostě taková ospalá díra. Nikdo nikam nespěchá. A protože zdejší oblast je pověstná výrobou arganového oleje, respektive nikde jinde na světě se nevyrábí, pouze tady, tak se nechám zlákat jedním krámkem a lezu dovnitř. Uvítá mne paní v bílém plášti a druhá, která na oko mele arganové ořechy starým způsobem. No úplně jim to nevěřím a tak když jdeme o patro níže a vidím normální stroje na mletí ořechů, už mi to přijde docela reálné. Poslouchám pohádku o sběru ořechů a semínek opuncie a jejich dalším zpracování a plynule mne odvádí do prodejny. Ochutnávám med z kaktusu i jejich výborné amlou a povinně očichávám všechno možné. Až se mi z toho udělalo lehce nevolno. Když je přednáška u konce, vezmu pár drobností do košíku pohovořím ještě pár minut s panem majitelem a raději odcházím. K večeři je jak jinak než tažín. Zítra bude náročná túra po městě, tak si musím raději odpočinout.
Komentáře
Okomentovat